Jazyk mořský

Mořský jazyk neboli jazyk obecný (Solea vulgaris, angl. common sole) platí po celém světě za luxusní rybu. Oblasti přirozeného výskytu se táhnou od jižního Norska po Senegal, mimo to žije také ve Středozemním moři. Loví se pomocí vlečných sítí tažených po dně, kde se nejčastěji vyskytuje. Často proniká i do ústí řek. Žije samotářsky – přes den je nenápadně zahrabaný v písku nebo v bahně, v noci pak vyráží na lov drobných živočichů, například červů, měkkýšů, korýšů a malých rybek.

Jazyk mořský

Solea vulgaris

Sezónnost: ne

Původ: SV Atlantik

Metoda lovu/chovu: vlečné sítě

Velikost: 0,1 - 2 kg / ks

Tučnost: nízká

Znaky

Charakteristickým rysem jazyka obecného jsou plně vyvinuté prsní ploutve, které ostatním příbuzným rybám chybějí. Jsou poměrně malé, ovšem hrají důležitou roli v boji proti nepříteli. V případě nebezpečí mořský jazyk ležící na dně ploutev zvedne – černá skvrna na ploutvi připomíná jedovatého ostnatce velkého, což případné útočníky odradí. Mořský jazyk dorůstá do délky 70 cm, má oválně podélné tělo a oproti jiným platýsům je silnější. Kůže na pravé oční straně je pokrytá velmi drobnými šupinami zbarvenými do světle až tmavě hněda.

Využití

Lahodné maso lze zpracovat na bezpočet způsobů, k jeho přednostem patří i minimum kostí. Před kuchyňskou úpravou je však vždy nezbytné stáhnout z ryby kůži a využít jen čisté filety. Mořský jazyk je oblíbený pečený, grilovaný či osmažený. Jako doplněk postačí bylinkové máslo či různé omáčky, například holandská nebo béarnská. Výborně chutná také pošírovaný – často se tímto způsobem zpracovává ve formě závitků, které uvnitř ukrývají různé druhy zeleniny, například zelený chřest, karotku nebo hráškové lusky.